Chtěla bych.

Chtěla bych si sednout na Velký vůz a pozorovat ze shora lidi tady na Zemi. 

Rozběhnout se, skočit a dopadnout do úplně jiného Světa než je ten náš. Někam, kde se člověku splní všechna jeho přání, sny a touhy. Kde na něho bude čekat někdo, s kým by měl strávit zbytek svého života. Do míst, kde není trápení, smutek a lež. 

Chtěla bych obletět svět v Balónu, přistát na Severním pólu, pohladit si tuleně a vrátit se domů, kde mě mají rádi, kde mě milují takovou, jaká jsem. 

Chtěla bych nemít Strach. Strach o své nejbližší, strach o sebe, strach z toho, co má jednou přijít. 

Chtěla bych být silná, umět se postavit všemu čelem, neschovávat se do kouta. Ale copak to jde po tom Všem? Po to všem. Na to kolik mi je let, jsem toho prožila opravdu hodně. Různá překvapení - ať už příjemná nebo nepříjemná - mě neopouští každým dnem a já mám pocit, že začínám bláznit.

Někdy mám pocit, že mi pomůže jenom útěk od reality. Ale jak a kam se před ní dá schovat? 

Kam. Kdo ví?